Abstrakt
Cílem přednášky bylo vysvětlit čím se liší zavinění statutárního orgánu od přičitatelnosti odpovědnosti právnické osoby. Východiskem autora bylo tvrzení, že právnická osoba nemůže být v pravém slova smyslu svéprávná, neboť nemá vlastní rozum a vůli. (K tomu viz: BERAN, Karel.
Může být právnická osoby svéprávná? Právník, 2018, 157 (8), 657-669. ISSN 0231-6625.) Ten, kdo nemá vlastní rozum a vůli je však považován nejenom za nesvéprávného, ale z hlediska své deliktní způsobilosti za nepříčetného.
Cílem příspěvku tak bylo vysvětlení, jak je možné, že "nesvéprávná" právnická osoba může být deliktně způsobilá a lze jí přičítat povinnosti jako odpovědnostnímu subjektu. Zásadní rozdíl totiž spočívá právě v odlišení deliktní způsobilosti od způsobilosti být odpovědnostním subjektem.
Odpovídat lze totiž nejen subjektivně - s ohledem na vlastní zaviněné jednání, nýbrž i objektivně v návaznosti na nastalý protiprávní stav. Kritéria pro přičítání zavinění právnické osobě jakožto škůdci a kritéria, která se přičítají jakožto zavinění orgánu právnické osoby nelze ztotožňovat.