Abstrakt
Resoluce akutního zánětu je aktivní proces nezbytný k obnově tkáňové homeostázy. Významnou úlohu v něm mají biologicky aktivní deriváty vícenenasycených mastných kyselin označované jako lipidové nebo specializované proresoluční mediátory.
Na základě stereospecifické analýzy se rozeznávají čtyři skupiny těchto sloučenin, a to lipoxiny, resolviny, protektiny a maresiny. Proresoluční mediátory se vyznačují širokým spektrem účinků: inhibují tvorbu prozánětlivých cytokinů, ukončují přívod neutrofilních granulocytů do tkání a stimulují makrofágy, které odklízejí apoptotické a nekrotické buňky.
Na tyto kroky navazuje reparace zánětem poškozených tkání. Z hlediska farmakobiologie je důležitá skutečnost, že protizánětlivé a proresoluční účinky lipidových mediátorů nejsou spojeny s imunosupresí.
Absolutní nebo relativní deficit proresolučních mediátorů může být příčinou selhání resolučního procesu a přechodu akutního zánětu do chronické formy. Mezi závažná onemocnění, v jejichž patogenezi zaujímá chronický, subklinický (low-grade) zánět centrální postavení, patří ateroskleróza a její klinické komplikace.
V současné době je předmětem výzkumu, do jaké míry mohou aterosklerózu příznivě ovlivnit lipidové proresoluční mediátory. Výsledky experimentálních studií na zvířecích modelech se shodují v tom, že proresoluční mediátory zpomalují progresi cévních lézí a stabilizují vulnerabilní aterosklerotické pláty.
U pacientů s pokročilou aterosklerózou byly zjištěny nízké až neprůkazné plasmatické koncentrace některých lipidových proresolučních mediátorů, zvláště resolvinů řady D. Lokální tvorba těchto mediátorů i jejich koncentrace v krvi se výrazně zvyšuje během suplementace vícenenasycených mastných kyselin řady n-3 ve stravě.