Abstrakt
Článek prezentuje tři dle mého názoru nejdůležitější pohledy na doktrínu soudcovského rozhodování judicial restraint (neboli doktríny soudcovské zdrženlivosti při rozhodování). Prvním je institucionální pohled ve prospěch soudcovské zdrženlivosti, který je založen na principu dělby moci ve státě.
Druhým je pohled odmítající soudce jako arbitry morálních a politických hodnot ve společnosti. Třetí je kritika postavení soudců v expertních a etických otázkách, o kterých z povahy věci příliš vědět nemohou.
Všechny tři pohledy mají jedno společné - potenciál stát se relevantními v českém právním prostředí. Častým problémem českého právního prostředí je určité zmatení pojmů, kdy se s konceptem judicial restraint pracuje příliš jednosměrným a zjednodušujícím zp ůsobem. Můj text se pokouší tento poměrně častý problém adresovat ozřejměním teoretického rámce.
Konkrétní příklady zde užité by měly být chápány jako prostředek vedoucí k tomuto cíli. V úvodu je třeba zmínit, že článek neaspiruje být historickou studií ani vyčerpávajícím souhrnem existujících zahraničních teorií, neboť to není na takto omezeném prostoru možné.
Byl jsem proto nucen velmi selektovat, ze kterých autorů vycházet. Konečným kritériem byla jasnost myšlení a aktuálnost, relevantní odkazované zdroje proto povětšinou nebudou starší než několik let.