Abstrakt
V přednášce Aretinova mapa Českého království z roku 1619 autorka Eva Novotná připomněla 400 výročí 3. mapy Českého království od Pavla Aretina z Ehrenfeldu. Příspěvek přiblížil život a dílo domnělého autora a vydavatele mapy.
Analyzoval kartografickou památku Nový a přesný popis Království českého. Komparoval rozdíly čtyř vydání mapy.
Nastínil i obrazovou výzdobu mapy. Osvětlil roli pražských tiskařů a nakladatelů Wussinů při vydání mapy Čech.
Závěrem zhodnotil význam a úlohu mapy. Příspěvek Miroslava Čábelky s názvem Kartografické aspekty Aretinovy mapy Čech se zabýval nejnápadnějšími změnami v topografickém obsahu ve 4 známých vydáních Aretinovy mapy Čech (1619, 1632, 1665 a před 1747).
Tyto úpravy se vyskytovaly především v obrazu řek ve východních Čechách a v umístění a popisech sídel. Významným prostředkem pro získání poznatků o kartografických dílech jsou kartometrické analýzy.
Přednáška hodnotila současné výsledky analýz Aretinovy mapy Čech, v porovnání s analýzami, které provedl prof. Karel Kuchař.
Výsledky analýz zahrnovaly vektory odchylek na identických bodech, izolinie měřítka a stočení a byly vizualizovány v programu MapAnalyst. Prof.
Karel Kuchař vyslovil předpoklad, že všechny čtyři vydání Aretinovy mapy Čech byly vyryty na stejné měděné desce. Toto tvrzení autor potvrdil na základě výsledků kartometrických analýz.
Eva Semotanová v přednášce Krajina Čech Pavla Stránského ze Záp podle Pavla Aretina představila vlastivědný popis Čech. Dílo O státě českém napsal exulant Pavel Stránský ze Záp v 1. polovině 17. století podle vlastních vzpomínek, ale i podle mapy Čech Pavla Aretina z Ehrenfeldu.
V přednášce sledovala, nakolik se obsah Aretinovy mapy (sídla, vodoteče, správní členění, zeměpisná jména apod.), odrazil ve Stránského knize. Byly naznačeny i dobové evropské společenské a kartografické souvislosti.
Přednáška Josefa Patáka Dlouhý stín Aretinovy mapy: odvozeniny mapy Čech Pavla Aretina z Ehrenfeldu ve fondu Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy představila deriváty 3. mapy Čech. Nejvýznamnější kartografické dílo Pavla Aretina z Ehrenfeldu, které po svém vydání roku 1619 nahradilo v úloze nejpřesnějšího a nejaktuálnějšího zpodobnění Českého království Crigingerovu mapu, se na sto let stalo vzorem a předlohou pro řadu kopií a odvozenin.
Příspěvek usiloval na nepříliš probádanou problematiku vrhnout světlo na základě studia odvozenin Aretinovy mapy uložených ve fondu Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Srovnával dostupné odvozeniny vzniklé mezi rokem 1619 a začátkem 18. století a vytyčil základní shody a odlišnosti mezi jejich jednotlivými verzemi a variantami.