Studie zkoumá potenciální motivace starších generací českých badatelů, kteří se navzdory početnému pramennému materiálu upozadili ve výzkumu specifický případ kulturní výměny probíhající mezi saskými luteránskými univerzitami a českými učenci po polovině 16. století. V rámci této výměny došlo k adaptaci melanchthonské přírodní filosofie pto potřeby nového prostředí, především pak pražské univerzity.
Autorka poukazuje na různé akulturí a ideologické důvody, které vedly k zneviditelnění této výměny v české historiografii 19. a 20. století.