Výuka mateřského jazyka v kontextu etatizace slepeckých škol aneb Všem vroucně děkujeme upřímným "Zaplať Bůh"
Abstrakt
První jednotné československé učební osnovy pro slepé žáky (dobový termín) byly ve sle-peckých školách zavedeny v roce 1928 původně na dobu tří let, nicméně s drobnými úpravami respektujícími zvláštnosti jazykové vyučování slepých platily až do roku 1949 (Vencová, 2003). V článku se budeme zabývat osnovami bezprostředně následujícími, tedy historicky druhými cent-rálními osnovami, které vstoupily v platnost 1. 2. 1949 a byly vedeny snahou přiblížit se co nejvíce osnovám běžných škol národních a středních.
Příčinou této centrální novelizace byla nařízení vy-plývající ze znění zákona č. 95/1948 Sb., o jednotné školské soustavě. Pro slepecké školství realiza-ce zákona znamenala zestátnění všech výchovně-vzdělávacích ústavů v ČSR, v nichž se doposud výuka slepců realizovala, a jejich reorganizaci na národní a střední školy diferencované dle stupně zrakového postižení.
V této podobě byly vřazeny do nově sjednoceného systému škol pro mládež vyžadující zvláštní péče. Článek přináší historické ohlédnutí za dramaticky složitou dobou kolem roku 1948 prizmatem jazykového vyučování. Metodologicky jsme vycházeli z analýzy dostupných primárních a sekundárních pramenů a jejich následné komparace, z níž vyplynulo, že i vyučování češtině v původních ústavech posloužilo mocenským orgánům jako ideologický nástroj při likvidaci církevního (v našem případě slepeckého) školství.