Výsledky léčby u nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC) se liší pacient od pacienta. Je to dáno rozdílnou biologickou povahou jednotlivých tumorů, ale i působením okolního nádorového stromatu a celkového organismu nemocného.
Je proto snaha najít prognostické a prediktivní markery, které by umožnily lépe zacílit léčbu na daného jedince. A to nejen v úvodu léčby, ale též v průběhu vývoje onemocnění, kdy NSCLC mění své charakteristiky.
Těmito potencionálními markery na poli parametrů klinických i molekulárních se podrobně zabývá tento článek. V tomto 1. díle jsou popsány možné markery klinické a z markerů molekulárních pak tyrozinkinázy.