Prameny historické geografie jako zdroj pro výzkum lokálních míst paměti na příkladu hory Heidelberg / Žalý v Krkonoších
Abstrakt
Cílem této studie je poukázat na možnosti využití různých historických pramenů - 1. toponomastických a kartografických, 2. turistických, 3. etnografických a uměleckých - ve výzkumu míst vytváření paměti v topografickém (konkrétním) smyslu. Jde o pohoří Heidelberg / Žalý v Krkonoších, které se v průběhu 19. století změnilo z topografického bodu na lokální místo paměti českého etnika.
Na základě analýzy pramenů jsou identifikovány symbolické motivy a příběhy, které byly tomuto místu přiřazeny. V souvislosti s rozborem různých typů pramenů souvisejících s horou Žalý je sledována transformace topografického bodu v krajině v místo paměti a jeho funkce jakožto zdroje regionální identity v období od 18. století do současnosti. Úvodní kapitola představuje základní pojmy předních sociologů a historiků, kteří se zabývají vztahem paměti a prostoru.
Následuje stručný úvod do oblasti kritické toponymie a jejího významu pro historickou geografii na příkladu topografické a toponomastické interpretace názvu zkoumané hory. Interpretace původu názvu a jeho oficiálního použití v současných topografických dílech se stalo klíčovým faktorem při transformaci vztahu mezi českými a německými etnickými skupinami a jednotlivými sociálními skupinami (místní obyvatelstvo, turisté, hrabě Harrach a státní úředníci) v 19. století na pozadí "hledání" narativních příběhů jako zdroje národní a místní identity.
Z hlediska toponymie se jedná o změnu výlučného používání německé formy Heidelberg až do konce 18. století, a to navzdory paralelní existenci německého názvu hory pro hory v 19. století ke stabilní kodifikaci českého názvu Žalý, spojeného především s přemístěním německé populace a ztrátou historické paměti po II. světové válce. Z hlediska topografie můžeme pozorovat nárůst četnosti pramenů o tomto místě i od konce 18. století, což svědčí o zvýšeném zájmu o tuto horu, kdy se topografický bod v krajině bez národní nebo posvátné minulosti díky zájmu státním topografů a později především turistických organizací postupně stává lokálním symbolickým místem paměti české národní komunity.
Toto probíhalo ruku v ruce s aktualizací specifických mýtů a narativních příběhů (slovanské pohřebiště, odchod J. A.
Komenského) a symbolických motivů (domov, domovina, brána do Českého ráje atd.), které byly na tuto horu vázány. Následující část představuje konkrétní "turistické" (cestovní knihy, turistické průvodce, noviny a časopisy turistických spolků), etnografické (poezie, próza, regionální tisk) a umělecké (malby, fotografie) prameny, které potvrzují výše uvedené závěry o důležitosti hory v minulosti, ale také v současných procesech tvorby identity místního společenství.