Abstrakt
Poškození a ztráta vlasů (alopecie) jsou předvídatelným, z pohledu pacientek obávaným, nežádoucím účinkem onkologické léčby. Mohou být způsobeny chemoterapií (obzvláště rizikové antracykliny a taxany, vysokodávkoavná chemoterapie), či radioterapií v oblasti hlavy a krku, případně i cílenou léčbou (především vismodegib, vemurafenib a sorafenib) a hormonální léčbou (tamoxifen, inhibitory aromatázy).
Ztráta vlasů může být difúzní, kompletní, částečná nebo ložisková, dochází též ke zhoršení kvality vlasů, případně zánětu a jizvení pokožky. Výpadek postihuje i řasy, obočí i ochlupení těla.
Alopecie je většinou reverzibilní, může ale dojít i k trvalému poškození v závislosti na typu, celkové délce, dávce onkologické léčby a řadě dalších individuálních faktorů. Existují možnosti prevence a léčby alopecie, jejich účinnost a dostupnost je však silně limitována.
Mezi fyzikální metody s možným ochranným efektem patří chlazení kštice čepičkami, farmakologické efekt bývá pozorován např. u minoxidilu, uplatnit se mohou i chirurgické transplantační metody. Abnormální růst vlasů, hirsutismus a trichomegalie bývá pozorován u EGFR inhibitorů, změny barvy a kvality také např. při léčbě se sunitinibem, pazopanibem a BRAF inhibitory.