Charles Explorer logo
🇨🇿

Služební cesty do socialistické ciziny na příkladu prvního rektora VŠZ Vladimíra Kosila

Publikace na Fakulta humanitních studií |
2019

Abstrakt

Konference Neugier, Nostalgie, Notwendigkeit? Kulturanthropologisch-volkskundliche Perspektiven auf das östliche Europa als Destination. Zvědavost, nostalgie, nutnost? Kulturně antropologické a etnologické pohledy na východní Evropu jako destinaci.

Etnologický ústav AV ČR, Brno. Vladimír Kosil patří mezi nejvýznamnější osobnosti vývoje Vysoké školy zemědělské v Praze.

Byl nejen odborníkem v oblasti půdoznalectví, meteorologie a klimatologie, ale též schopným organizátorem a stratégem, který zejména v padesátých a šedesátých letech nabyl jisté moci i vlivu. Vladimír Kosil vyvedl Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství z Českého vysokého učení technického, kde byla jednou z fakult, a učinil z ní samostatnou Vysokou školu zemědělskou.

Díky svému obrovskému úsilí a osobnímu nasazení se zasloužil o zbudování ojedinělého kampusu Vysoké školy zemědělské v Praze - Suchdolu. V roce 1952 se stal rektorem školy a v této funkci působil do roku 1960.

Ale až do konce svého života v roce 1977 byl pracovně aktivní. Historici Blažek a Kubálek uvádějí Vladimíra Kosila jako jednu z klíčových postav vývoje pražské VŠZ v poúnorové době.

Z jeho dochovaného osobního svazku, který je uložen v archivu ČZU v Praze, je patrné, že se jednalo o pečlivého a organizačně zdatného člověka. V době únorového převratu mu bylo již padesát let.

Podle ústních svědectví několika oslovených pamětníků si Vladimír Kosil velmi dobře uvědomoval sílu nastupujícího stranického aparátu, byl připraven přizpůsobit se zcela požadavkům a přidržet se vždy převládající politické linie. Proto také nominálně stanul v čele mechanismu provádějícího čistky a prověrky na škole.

V rodinném archivu se dochovaly osobní deníky Vladimíra Kosila, které jsou unikátním záznamem naplněného pracovního i osobního života významné osobnosti zemědělské vědy a vysokého školství v dobách hlubokých společenských přeměn, zvratů a nejistot. Osobní deníky, jako prameny osobní povahy, tzv. ego-dokumenty, jsou cennými zdroji k výzkumu novodobé historie.

Deníky Vladimíra Kosila obsahují, kromě podrobných sdělení o pracovních událostech, také neméně zajímavé informace o soukromé každodennosti. Jedná se o poznámky chronologicky řazené, datované, pořizované denně, psané v heslech a krátkých větách.

Jako odborník na půdoznalectví byl Vladimír Kosil v době své rektorské funkce několikrát vyslán na služební cesty na půdoznalecké konference, především do NDR a SSSR. Kromě toho také organizoval studentské výměnné vzdělávací zájezdy do Jugoslávie a NDR.

Tyto cesty jsou v denících podrobně zaznamenány. Cestovní pasy pro vycestování do zahraničí za pracovním účelem byly tehdy vystavovány přísně na základě politického doporučení.

V denících Vladimíra Kosila jsou popsány složité byrokratické postupy a tehdejších úřadů při výjezdu na služební cestu. V letech 1957 - 1958 podnikl Vladimír Kosil pracovní cesty do NDR, SSSR a Jugoslávie.

Deníkové záznamy poskytují neocenitelné poznatky o způsobu cestování, o praktikách celních úřadů, o nákupech oblíbeného výběrového zboží, o zábavě studentů, o problémech při cestách atd. v době konce padesátých let.