Cíl: V současné době je více možností vyšetření pacientů s polytraumatem. První dvě možnosti jsou postkontrastní vyšetření provedená v jedné, či ve dvou fázích po jednofázovém podání bolusu kontrastní látky (KL).
Třetí možností je v posledních letech stále více diskutované jednofázové vyšetření s vícefázovým podáním KL, tedy technikou split-bolus (SB). Tento článek se zabývá porovnáním těchto protokolů s cílem optimalizovat SB protokol, aby splňoval očekávanou diagnostickou kvalitu.
Metodika: Bylo vytvořeno pět skupin (A až E) vyšetřených pacientů. Ve skupinách A a B byla KL podána v jednofázovém bolusu, poté skupina A podstoupila dvojfázové vyšetření, skupina B byla vyšetřena jednofázově.
Skupiny C až E byly vyšetřeny technikou split-bolus. V jednotlivých skupinách se neliší objem, ani koncentrace jodové KL, a to 100 ml a 350 mgI/ ml.
Jednotlivé rozdíly mezi skupinami byly statisticky zhodnoceny. Výsledky: Byl zjištěn vysoce významný rozdíl v denzitě tepen mezi skupinou A v arteriální fázi a ostatními skupinami.
Nicméně průměrná denzita tepen ve všech případech, až na pánevní tepny ve skupině C, dosahovala hodnoty 185 HU, kterou považujeme za přijatelnou. Významný rozdíl byl zjištěn v nasycení parenchymu jater ve skupině A oproti skupinám B až E.
Při využití záplachu prvního bolusu KL fyziologickým roztokem (FR) bylo zjištěno zvýšení naměřených denzit v parenchymových orgánech ve skupinách C a D oproti skupině E. I přes to, že nebyl zjištěn významný rozdíl v denzitách jater a sleziny mezi skupinami C až E oproti B, hodnoty denzit u jednofázového vyšetření byly nižší o 6-14 HU.
Závěr: Protokoly s podáním KL technikou split-bolus hodnotíme jako diagnosticky kvalitní. Je možné jejich zařazení zejména v diagnostice u pacientů s polytraumatem pro signifikantně nižší radiační zátěž a menší časovou náročnost vyšetření.
Jednofázové podání bolusu KL je při jednofázovém vyšetření pro svoji nižší diagnostickou kvalitu méně přínosné.