Abstrakt
Příspěvek se věnuje problematice nudy ve škole jakožto významnému motivačnímu problému, který je často spojován s celou řadou negativních jevů a jehož dopady na jedince i celou společnost jsou stále ve velké míře podceňovány. Pozornost je zaměřena zejména na zvládací strategie žáků v rámci edukačního procesu.
V této souvislosti jsou představeny dosavadní teoretické konceptualizace copingu u nudy, které jsou relevantní pro edukační kontext, a jsou prezentovány konkrétní diagnostické nástroje využitelné ve školní realitě. Dále jsou představeny vybrané výsledky tuzemských výzkumů a diskutována jejich implikace jak pro další výzkumné bádání na tomto poli, tak pro pedagogicko-psychologickou praxi.