Abstract
Dle jedné z klíčových Deelyho tezí, předložených ve Four Ages of Understanding, je novověký representacionalismus slepou uličkou v dějinách sémiotiky, ba je vůči sémiotice přímo antitetický. Výsledkem Deelyho analýzy je, že representacionalistická pozice (dle níž jsou jedinými bezprostředními předměty poznání naše vlastní mentální representace-ideje) činí v důsledku nemožným jak poznání čehokoli mimo representaci, tak i poznání povahy representace samé.
Termíny "representace" a "znak" jsou v Deelyho pojetí disparátní. Sémiotika je naukou o znaku, nikoli representaci, a jako taková je rozvinutím (Deelym osobitě interpretovaného) scholastického, realistického chápání, podle kterého je znak nejen spolu-konstituován něčím reálným a na mysli nezávislým (suprasubjektivním), nýbrž je sám realitou.
Příspěvek je historicky vedenou polemikou s tímto pojetím. Představuje (Deelym nepříliš explikovanou) genezi representacionalismu v pozdní scholastice a následně ukazuje, jak byla sémiotika v díle C.
S. Peirce původně formulována z representacionalistických východisek.
Závěr příspěvku na jedné straně zachovává Deelyho tezi o sémiotice coby obrodě scholasticko-realistické metafysiky, na straně druhé však odlišný výklad jejího vzniku.