Abstrakt
Cílem příspěvku je pojednat o dvou významných přístupech, které lze považovat za komplementární k Deelyho historiografické, evolucionistické perspektivě týkající se vývoje sémiotického vědomí, zejména v otázce lidského jazyka. Tyto dvě perspektivy akcentují (první explicitně a druhá implicitně) sémiotické pojetí chápání oproti Deelymu však v odlišných aspektech.
Na jedné straně jde o pokus vysvětlit absenci jazyka u non-lidských živočišných druhů v díle neuroantropologa T. W.
Deacona a na straně druhé jde o pokus vysvětlit jak vůbec něco jako jazyk získáváme v raném vývoji našeho kognitivního aparátu, představený v textech kognitivního psychologa P. Blooma.