Příspěvek přibližuje ortoepická pravidla, jejichž dodržování má výrazně přispět k přesvědčivé a srozumitelné interpretaci lidových i autorských písní v sólovém i sborovém provedení. Soustředí se na problematiku ne-souladu slovního a hudebního akcentu, ne-souladu délky slabiky a tónu, na výslovnost zdvojených hlásek v různých artikulačních okrscích - všechny jevy jsou ilustrovány příklady z písní.