Abstrakt
Kolektivní česká monografie s bohatým obrazovým a mapovým doprovodem je věnována českým kartografickým dějinám. Kniha ve 12 kapitolách představuje život a dílo Pavla Aretina z Ehrenfeldu, jehož mapa Nový a přesný popis Království českého (1619, 1632, 1665, před 1747) vyšla právě před 400 lety.
Popisuje i další vydání z pražského nakladatelského domu Wussinů. Kartografická památka poprvé zachycuje hranice 15 zemských krajů s jejich českými a německými názvy.
Měřítko mapy bylo již podrobnější, 1 : 504 000, než u předchůdců i současníků. Aretin také popsal Aretin mnohem více sídel, přes 1 200.
Na okraji mapy 2. vydání, které se zachovalo pouze v Mapové sbírce PřF UK, doplnil autor místní abecední rejstřík se souřadnicemi zeměpisné délky a šířky v českých mílích. Vzhledem k válečnému využití mapy se zachovalo velmi málo kopií.
Původní 1. a 3. vydání vlastní Národní archiv, 2. a 4. vydání náleží do fondu Mapové sbírky PřF UK. Autoři zde poprvé identifikují a srovnávají toponyma z rejstříku a všech vydání.
Díky tomu potvrzují hypotézu, že rejstřík muselo mít již 1. vydání mapy. Kromě rejstříku mapa obsahuje i obrazovou výzdobu v podobě dobových figur, jež představují sociální skupiny v Čechách na počátku 17. století.
Zemský archiv v Opavě poskytl k výzkumu také unikátní rukopisnou Aretinovu mapu zábřežského panství (1623), která je také popsána. Na mapách byly provedeny obsahové i kartometrické analýzy.
Představeny jsou i sesterské unikátní mapy z British Library od W. P.
Zimmermanna (1619) a z Mapové sbírky PřF UK od E. Sadelera (1620).
Samostatná kapitola je věnována ohlasům díla v evropských atlasech a mapových památkách, zejména z Mapové sbírky PřF UK. Úvodní kapitola zasazuje kartografické dílo do rámce bouřlivého období třicetileté války, počínaje defenestrací (1618), přes bitvu na Bílé hoře až po vyplenění Prahy Švédy v roce 1648. Závěrečná kapitola se věnuje dobovým měrám a nástrojům na měření.
Přílohou jsou kopie map Aretina, Zimmermanna a Sadelera. Zvláště unikátní jsou topografické tabulky s 9 600 historických toponym českým zemí, doplněné identifikací současného geografického názvu a také číslem dobové mapové značky.
Vytvářejí tak cenný soubor k poznání sídelního a hospodářského vývoje Čech v 17. století. Kniha navazuje na výzkumy K.
Kuchaře a F. Roubíka v edici Monumenta cartographica Bohemiae, ale přináší i řadu vlastních nových dosud nepublikovaných výsledků.