Kapitola je interpretací závěrečného canto Dantovy Božské komedie; zaměřuje se zejména na Dantovu reinterpretaci scholastického konceptu raptus, který u Danta vrcholí v závěrečné geometrické vizi Svaté Trojice. Navzdory určité neosobnosti a abstraktnosti se po mém soudu jedná o nejosobnější a nejniternější část celé Božské komedie.
Dantova zkušenost raptu, z níž v tomto canto vydává počet, je nejen formativní, nýbrž transformativní: je to vyvrcholení Dantovy duchovní cesty, ale je to též její základ: bez zkušenosti podobného typu by Dante zřejmě své dílo nikdy nenapsal.