Kapitola je motivována porozuměním vícesmyslové zkušenosti s prostorem, zkušenosti, která není primárně založena na zraku, ale je tělesná. Nevidomí lidé, a mezi nimi naši komunikační partneři a partnerky, zrak ke svému pohybu nevyužívají, pohyb prostorem se učí, snaží se ho zapamatovat, a proto jsou zdrojem inspirace k promýšlení tělesné zkušenosti s prostorem.
Kapitola zkoumá časoprostorový pohyb nevidomých osob s využitím Merleau-Pontyho fenomenologie vnímání a konceptu tělesného schématu. Nejvíce se zajímáme o rozšířování tělesného schématu a vtělování prostoru.