Abstrakt
Edmund Husserl mluví o tom, že dvacáté století je situací proměny smyslu světa na mašinérii světa (Weltmaschinerie). Husserlova fenomenologie samotná jako konsekventní dotazování smyslu je vázána na situaci permanentního zborcení struktur smyslu jeho technizací.
Dvacáté století přináší naprosto novou zkušenost, po níž není možné již rozumět dějinám ve smyslu k-sobě-přicházení-rozumu. Vrcholné podoby moderní racionality se zde ukazují jako nelidské a protilidské výtvory lidskosti.
Husserlova kritika moderního objektivismu jako podoby "zbloudilé racionality" nám umožňuje porozumět tomu, že zabudování do idealizovaných struktur vytváří základní způsob bytí moderní člověka, nás samotných. A zde je třeba být bezohledný a vidět, že eminentní podobou světa jakožto mašinérie je koncentrační tábor, tedy totálně, beze zbytku řízená a idealizovaným procesům podřízená podoba bytí člověka.