Studie upozorňuje na přínos, který může mít začlenění dějin vědy do školní výuky. Sle- duje historii výuky dějin vědy od prvních náznaků z Anglie 2. poloviny 19. století přes dobu jejího rozkvětu v poválečných letech až po její proniknutí do kurikulárních doku- mentů řady evropských zemí na sklonku 20. století.
Uvádí také hlavní mezníky ve výuce dějin vědy v Česku a shrnuje argumenty, kterými se obhajovalo zavádění výuky dějin vědy (například lepší poznání povahy vědy nebo zlidštění odtažitého světa vědy). Na příkladu dějin biologie hodnotí vyzkoušené metody jejich výuky (například využívání případových studií, životopisů či původních vědeckých textů).
Blíže posuzuje výhody a nevýhody kon- struktivistického a instrumentálního způsobu výuky dějin biologie a navádí učitele, jak ve výuce využít silné stránky obou přístupů.