Změny zdrojové aktivity mozku v sLORETA zobrazení při chůzi stimulované zevními zrakovými a sluchovými podněty (cueingem) u pacientů s Parkinsonovou nemocí
Abstrakt
Parkinsonova nemoc je druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění, jehož incidence má ve světě stále rostoucí tendenci. Nezbytnou součástí léčby tohoto onemocnění je kromě farmakologické a chirurgické léčby také léčebná rehabilitace, a to především fyzioterapie.
Jednou z velice doporučovaných a využívaných fyzioterapeutických intervencí pro ovlivnění chůze u pacientů s Parkinsonovou nemocí je terapie využívající definované zevní zrakové a sluchové podněty, tzv. cueing, jejíž pozitivní vliv je všeobecně známý. Vlastnímu mechanismu účinku této terapie se však doposud věnovalo velice málo studií.
Cílem této studie bylo zjistit k jakým změnám elektrické aktivity mozku dochází mezi chůzí stimulovanou sluchovým a zrakovým zevním podnětem a normální pohodlnou chůzí. Soubor: Výzkumu se zúčastnilo celkem 11 probandů, z toho 7 mužů a 4 ženy, ve věkovém rozmezí 60-78 let, s diagnózou Parkinsonova nemoc.
Metody: Pro registraci elektrické aktivity mozku bylo použito skalpové EEG. Experiment probíhal ve 4 fázích - I. měření klidového EEG se zavřenýma a otevřenýma očima, II. měření EEG při normální pohodlné chůzi (3 minuty), III-IV. měření EEG při chůzi stimulované zrakovým a sluchovým podnětem (3+3 minuty).
Pořadí podnětů bylo randomizováno. Pro zprostředkování zrakového podnětu byly použity bílé čáry nalepené na zemi ve vzdálenosti 50 cm.
Pro podnět sluchový byl použit metronom, jehož základní rytmus byl nastaven na 70 BPM. Získaná data byla následně převedena do sLORETA programu a dále zpracována ve statistickém modulu pomocí párového t-testu.
Statisticky významné diference byly poté zobrazeny v 3D Talairachově zobrazení. Výsledky: Statistickým zpracováním dat byla zjištěna signifikantní diference mezi chůzí stimulovanou zrakovým podnětem a normální chůzí ve frekvenčním pásmu beta-3 na hladině významnosti p <= 0,05 v Brodmannových areích 9, 10, 32.
Mezi chůzí stimulovanou sluchovým podnětem a normální chůzí nebyla zjištěna žádná statisticky významná diference.