Abstrakt
ÚČEL STUDIE Prevalence poranění nervové struktury doprovázející pánevní a acetabulární zlomeniny je uváděna jako 5-25%, přičemž nejčastější poranění nervových struktur spojených se zlomeninami zadní stěny je acetabula. Prognosticky horší výsledky regenerace jsou dokumentovány hlavně u iatrogenních, intraoperačních poškození nervových struktur.
Tato studie si klade za cíl dokumentovat funkční účinek svalových transferů obnovujících pohyb dolních končetin s ireverzibilní nervovou lézí způsobenou pánevní a acetabulární frakturou. MATERIÁL A METODY Celkem 18 pacientů s ireverzibilní obrnou dolních končetin v segmentech L4-S1 podstoupilo v letech 2006-2016 rekonstrukční chirurgii, z toho 13 pacientů s průměrným věkem 42 (21-79) let dorazilo na následnou kontrolu.
Do této skupiny bylo zařazeno 10 pacientů se ztrátou funkce peronální části sedacího nervu, jeden pacient utrpěl lézi femorálního nervu a dva pacienti podstoupili kompletní lézi sedacího nervu (jak peronální, tak tibiální část). Pacienti byli hodnoceni průměrným sledováním 77 (24-129) měsíců po rekonstrukci.
Průměrný časový interval od zlomení pánve po rekonstrukci přenosem svalu byl 47 (18-151) měsíců. Vzhledem k širokému spektru funkčních poškození byli pacienti hodnoceni z hlediska celkového vlivu rekonstrukční chirurgie na činnosti každodenního života pomocí LEFS (funkční stupnice dolní končetiny).
Chirurgické techniky využívaly transpozici tensor fascie latae pro lézi femorálního nervu, transpozici zadního svalu tibialis pro obrnu peronálního dělení sedacího nervu a tenodézu tibialis přední šlachy a peroneus longus šlachy pro obrnu peronální a tibiální části sedací kosti nerv. VÝSLEDKY Účinek obnovy pohybu na každodenní život hodnocený pomocí LEFS dosáhl 65 bodů (53-79), což je 85% průměrné hodnoty LEFS u zdravé populace.
Transpozice aktivních svalů tibialis posterior a tensor fasciae latae vedla k aktivnímu obnovení pohybu všech pacientů. U jednoho pacienta byla pozorována ztráta korekce polohy nohy po provedené tenodéze ochrnutého předního svalu tibialis, aniž by to mělo významný vliv na funkci.
Ve skupině nebyla hlášena žádná infekční komplikace. U 78% pacientů byl zásah proveden jako denní chirurgický zákrok.
DISKUSE Existuje lepší prognóza pro obnovení v neúplné nervové lézi než v úplných lézích a také při ztrátě senzace než při ztrátě motorické funkce. Mininvazivní stabilizace pánevního prstence podle literatury nezvyšuje riziko lézí nervů, zatímco na druhé straně je dokumentován vyšší výskyt poškození femorálního nervu fixátorem INFIX.
Typ přenosu svalů je vybrán na základě dostupnosti aktivních svalů vhodných k transpozici a také s ohledem na funkční požadavky pacienta. ZÁVĚRY Nevratná obrna dolních končetin po pánevní zlomenině je snadno zvládnutelná, pokud jde o obnovení funkce.
Chirurgické zákroky využívající zachované aktivní svaly k obnovení ztraceného pohybu by měly být součástí komplexní chirurgické péče o pacienty, kteří utrpěli pánevní zlomeninu, a měly by být prováděny centrálně v centru využívajícím komplexní odborné znalosti.