Abstrakt
Porozumění místu a funkcím komiky a smíchu v evropských středověkých společnostech podléhá mnoha přetrvávajícím mýtům o temném a nevyzrálém nebo naopak prostém a čistém středověku, od něhož se odvíjí a srovnáním s nímž se definuje moderní západní svět. Ať už se medievisté v posledních dekádách s takovými tezemi ztotožňovali, nebo se snažili je kriticky přehodnotit, jen málokdy při konstrukci tezí o středověké kultuře zcela opustili model polárních opozic.
Pomyslné hranice smíchu byly v různých badatelských koncepcích ztotožňovány s ještě pomyslnějšími hranicemi středověku. Autoři a editoři této knihy reagují na tuto skutečnost nejen v konkrétních výkladech a analýzách, ale také v koncepčním přístupu.
Komika a vážnost nestojí v podtitulu proti sobě, nýbrž jako množina možných vztahů, které zakládají smysluplnost žertování i smutku, posmívání i moralizování, víry a beznaděje, zničení i spásy.