Senát třetí sekce Soudu rozhodl většinou pěti hlasů proti dvěma o tom, že Rozhodčí soud pro sport je nezávislý a nestranný soud zřízený zákonem a že řízení před ním v zásadě splňuje požadavky práva na spravedlivý proces zaručeného článkem 6 Úmluvy. Současně dospěl k jednomyslnému závěru o porušení článku 6 Úmluvy tím, že žalovaný stát stěžovatelce nezaručil právo na veřejné projednání jejího případu před uvedeným rozhodčím soudem.