Abstrakt
Článek se věnuje zkoumání podmínkově přípustkových vět uvozených spojovacím výrazy οὐδ' εἰ, οὐδ' ἐάν, οὐδ' ἄν ("i/ani když, i /ani kdyby") v Xenofóntových dílech, kterým dosud - přes jejich poměrné rozšíření - byla věnována jen nepatrná pozornost. I když některé významné gramatiky hovoří o negativních přípustkových větách nebo spojkách, ukazuje se, že ve vedlejší větě dochází k jakési neutralizaci negace a záporka v οὐδέ se vztahuje především k řídící větě.
Jde o souvětí typu οὐ δὲ γὰρ εἰ πάνυ προυθυμεῖτο ῥᾴδιον ἦν ~ i kdyby/ani kdyby se totiž snažil, nebylo by to snadné (Xen. Anab. 3.4.15.3), kde řídící věta často postrádá vlastní negátor.
V češtině se v těchto souvětích objevují spojovací výrazy s "i" i s "an"i bez rozdílu významu.