Hepariny a nízkomolekulární hepariny jsou řazeny mezi nepřímá parenterální antikoagulancia. Jejich účinek je zprostředkován plazmatickými kofaktory, nemají tedy vlastní vnitřní antikoagulační aktivitu.
Dnes jsou v převážné většině užívány jak v prevenci, tak v léčbě tromboembolické nemoci nízkomolekulární hepariny, hlavně pro svůj lepší farmakokinetický profil, předvídatelnost účinku a také proto, že jejich účinek není, až na výjimky, nutné monitorovat.