Studie se zabývá významnou kapitolou z dějin ruské meziválečné emigrace v Československu, kterou představuje činnost nakladatelství Plamja, které patřilo mezi stěžejní instituce ruského exilu. Jeho působení je klíčem k pochopení tohoto fenoménu. Činnost nakladatelství je doposud zpracována pouze přehledově, chybí její podrobnější a kritická analýza.
Ta je nepředstavitelná bez rozboru role jeho vůdčí osobnosti, profesora Univerzity Karlovy, Jevgenije Alexandroviče Ljackého. Pro zpracování studie byly využity materiály z Literárního archivu Památníku národního písemnictví, kde je uložena pozůstalost Ljackého, včetně archivu nakladatelství Plamja, a rovněž dostupné články, které se tomuto tématu věnují.