Abstract
Poškození ledvin u nemocných s mnohočetným myelomem (MM) je častou komplikací této hematologické choroby a v nějaké formě postihuje 20-40 % nemocných. Akutní renální selhání (ARS) se diagnostikuje u 2-5 % pacientů a vyskytuje se zejména na začátku, v době stanovení diagnózy MM.1 Před zavedením účinné chemoterapie byla prognóza nemocných s ARS špatná a jen u 25 % z nich se při léčbě dialýzou obnovila nezávislá renální funkce a jejich celkové přežívání se pohybovalo kolem jednoho roku.
Se zavedením kombinované terapie založené na proteazomových inhibitorech (zejména bortezomibu) se v současné době šance na obnovu renální funkce výrazně zlepšila a dosahuje až 50 %.2,3 Hlavní příčinou ARS u nemocných s MM bývá precipitace volných lehkých řetězců (FLC) kappa (κ) či lambda (λ) v renálních tubulech, kam se filtrují ze séra při jejich výrazném nadbytku v krvi. FLC formují za spoluúčasti uromodulinu v distálních tubulech válce (proto "cast nephropathy" - CN, odlitková nefropatie), které vedou k jejich obstrukci a ruptuře s následným rozvojem tubulointersticiálního zánětu.