Článek se zabývá hlubší historickou analýzou, zaměřenou na tradiční arménskou diasporu a na dobové faktory determinující její identitu. Soustředí se na ústřední roli arménských obchodníků jako mecenášů arménské apoštolské církve, nositelů vzdělanosti a v době národního obrození i iniciátorů myšlenky národního obrození.
Nelze opomenout na jedné straně výrazný sklon těchto obchodníků, fungujících v diaspoře v rámci komunit tzv. prostředníků par excellence, ke kosmopolitismu a rychlé integraci do hostitelské společnosti. Na straně druhé lze zmínit fenomén tzv. vnitřního exilu, který měl za následek udržení arménské identity napříč diasporou i po několik staletích.