Abstrakt
Ledvinné postižení u systémových revmatických onemocnění je obvykle multifaktoriální etiologie. Riziko rozvoje renálního postižení závisí na typu základního revmatického onemocnění, dále na podávané terapii a na přítomnosti komorbidit (např. hypertenzní nemoc, diabetes mellitus a další).
Glomeruly, tubuly a cévní struktury jsou cílem autoimunitních zánětlivých dějů, které vedou k jejich poškození. Imunologicky zprostředkované ledvinné postižení může vést u nemocných k rozvoji chronického onemocnění ledvin.
Systémový lupus erythematodes, vaskulitidy, zejména ANCA asociované, systémová sklerodermie, smíšené onemocnění pojiva, Sjögrenův syndrom, revmatoidní artritida či dna jsou revmatická onemocnění, u kterých může být diagnostikováno postižení ledvin, či dokonce může být vedoucím příznakem podílejícím se na morbiditě a mortalitě nemocných. Pravidelná monitorace a včasná detekce postižení ledvin s následnou multioborovou spoluprací revmatologa, nefrologa, radiologa a patologa vede ke snížení rizika rozvoje terminálního ledvinného selhání, morbidity a mortality.