Abstrakt
Tromboembolická nemoc (TEN) je třetí nejčastější příčinou kardiovaskulárního úmrtí, po infarktu myokardu a ischemické cévní mozkové příhodě, a představuje časté a nákladné onemocnění spojené s vysokou morbiditou a mortalitou v zemích Evropské unie a Severní Ameriky. Za normálních okolností vykazuje systém krevního srážení rovnovážný stav a udržuje tok krve v uzavřeném cévním systému.
V případě nadměrného srážení se uplatňují antitrombotická opatření. Riziko TEN u nemocných s nádorovými chorobami se zvyšuje operacemi, chemoterapií, kanylací a imobilizací nemocných.
Nemocní s nádorovými chorobami mají hyperkoagulační změny hemostázy, jež se liší typem nádorového onemocnění, stadiem nádoru, klinickým stavem nemocného a závislostí na typu použité léčby. Koagulační změny se týkají zvýšené koncentrace faktoru VIIa, XIIa, trombin-anti trombinových komplexů a fragmentů PF1+2.
Manifestní forma žilní tromboembolické nemoci může být i součástí tzv. paraneoplastického projevu při maligním onemocnění. Nepřímé inhibitory faktoru Xa, tedy nízkomolekulární hepariny (LMWH), mají nesporné výhody proti nefrakcionovanému heparinu.
Těmi jsou spolehlivý efekt bez nutnosti rutinního monitorování, možnost podání 1-2x denně, dobrá resorpce při podkožním podání, dostupnost spolehlivého monitorování efektu (sledováním aktivity anti-Xa), dlouholeté dobré praktické zkušenosti a vyšší bezpečnost s minimálním rizikem navození heparinem indukované trombocytopenie (HIT). Nevýhodou je nekompletní inhibice efektu protaminem.
Z hlediska současných standardních doporučovaných postupů jsou LMWH indikovány v prevenci a terapii TEN u onkologických pacientů jako jediné antikoagulačně působící medikamenty.