Abstract
Cévní mozková příhoda je druhou nejčastější příčinou kardiovaskulární mortality. Následná disabilita způsobuje dlouhodobé až trvalé komplikace, které mohou pacienta limitovat v provádění všedních denních aktivit.
Cílem práce bylo zjistit, jaké ergoterapeutické přístupy jsou dle aktuální literatury nejpoužívanější pro zlepšení hybnosti horních končetin pacientů po cévní mozkové příhodě. Z analýzy dohledaných článků vyplývá jako nejvhodnější metoda intervence zaměřené na úkol, jelikož nevyžaduje specifická vstupní kritéria pro pacienty po cévní mozkové příhodě, jako třeba terapii vynuceného využívání paretické končetiny.
Intervence zaměřená na úkol využívá smysluplných aktivit, například oblékání, sebesycení apod. Používá zpětnou vazbu, která je důležitým nástrojem pro udržení motivace pacienta po cévní mozkové příhodě.
Především klade důraz na silné stránky pacienta, na kterých dále může stavět.