Abstrakt
Prvním preparátem biologické léčby užívaný v léčbě plicního karcinomu byl bevacizumab. Jeho podávání spolu s platinovým doubletem u pokročilého plicního adenokarcinomu přineslo mírné zlepšení přežití nemocných.
Nyní k této kombinaci může být s výhodou přidáván atezolizumab. Rovněž je zkoumáno podání bevacizumabu spolu s tyrosinkinázovými inhibitory.
Mohutně nastupující imunoterapie pak nejprve prokázala superioritu nad chemoterapií 2. linie u pokročilého nemalobuněčného plicního karcinomu (NSCLC). Postupně pak našla své uplatnění i v první linii léčby.
U selektovaných pacientů na základně vybraných prediktivních markerů i v monoterapii, ale u většiny nemocných v kombinaci s chemoterapií. Rovněž je již indikována u stadia III NSCLC po chemoradioterapii.
Své místo nově našla u malobuněčného plicního karcinomu. Její další potencionální využití (např. jako součást adjuvantní pooperační léčby) je intenzivně zkoumáno.