Text se zabývá nejprve možnostmi využití metafory ve výzkumu jako zdroje dat, analytického nástroje při práci s nimi i formy sdělení výsledku. Dále specificky studuje metaforu divadla/dramaturgickou metaforu jako paradigma nebo prostředek zkoumání.
Připomíná např. E.
Goffmana a ze současných autorů J. Vostrého a scénologický přístup k výzkumu mimodivadelních jevů.
Dále uvádí příklady využití metafory divadla, scény či performance při výzkumu každodenního chování, krajiny nebo při analýze ukázkových hodin v přípravě učitelů.