Abstrakt
Studie se zabývá hlavními problémy teorie deontické etiky Kant a a jeho transcendentální koncepce svobody v jeho morální filosofii. Na rozdíl od Aristotelovy eudonické etiky, Kant popovažoval normativní koncept lidské svobody za nejvyšší clo a povinnost dodržovat univerzální morální zákon.
Svoboda je na jeho účet etickou autonomií čisté dobré vůle jednat podle pravidel rozumu. Tato normativní myšlenka svobody představuje v koncepci Kanta heuristickou stopu při hledání hlubších metafyzetických základů moderní lidské etiky.
Studie také zdůrazňuje, že hlavním cílem Kant s teorie svobody bylo vybudovat hlubší filozofické základy moderního humanismu. Závěrečná část studie klade důraz na důležitost soudobého filozofického myšlení a jeho velkého dědictví.