Článek pojednává o vývoji jazyka brazilského regionalismu ve druhé polovině 19. a v prvnívh dekádách 20. století. Vychází od romantických románů Josého de Alencara "O gaúcho" a "O sertanejo", stručně se dotýká "dvojjazyčnosti" v regionalistické povídce přelomu století (literárnost jazyka vypravěče, barbarismy v jazyce postav).
Podrobněji se zabývá Simoesem Lopesem Netem a jeho vypravěčem v první osobě, díky níž dochází k transpozici jižanského dialektu v plně literární, estetizovaný jazyk.