Tato práce se snaží analyzovat materiální a sociální praktiky ukrajinských transnacionálních matek, které žijí a pracují v České republice. Text se zaměřuje na specifickou emocionální povahu nájemné práce v domácnosti (nejisté pracovní podmínky a interakce se zaměstnavateli), která se stala důležitým zdrojem jejich příjmu.
Ve druhé části textu se autorka zaměřuje na společenský a sentimentální význam materiálních předmětů (darů) a remitencí pro zkušenost a praxi transnacionálního mateřství. Ukazuje, že spotřeba remitencí pro jejich děti funguje jako důležitá strategie pro transnacionální matky, aby účinně identifikovaly a udržely svou mateřskou roli v transnacionálním sociálním prostředí.
Tvrdí, že tato specifická komodifikace mateřství odráží nejen proměnu mateřských praktik (zaměstnavatelek i migrantek) v pozdním kapitalismu, ale odráží také genderové, sociální a jiné nerovnosti v souvislosti se dvěma transformujícími se postsocialistickými společnostmi. Tato práce se snaží analyzovat materiální a sociální praktiky ukrajinských transnacionálních matek, které žijí a pracují v České republice.
Text se zaměřuje na specifickou emocionální povahu nájemné práce v domácnosti (nejisté pracovní podmínky a interakce se zaměstnavateli), která se stala důležitým zdrojem jejich příjmu. Ve druhé části textu se autorka zaměřuje na společenský a sentimentální význam materiálních předmětů (darů) a remitencí pro zkušenost a praxi transnacionálního mateřství.
Ukazuje, že spotřeba remitencí pro jejich děti funguje jako důležitá strategie pro transnacionální matky, aby účinně identifikovaly a udržely svou mateřskou roli v transnacionálním sociálním prostředí. Tvrdí, že tato specifická komodifikace mateřství odráží nejen proměnu mateřských praktik (zaměstnavatelek i migrantek) v pozdním kapitalismu, ale odráží také genderové, sociální a jiné nerovnosti v souvislosti se dvěma transformujícími se postsocialistickými společnostmi.