Zastrašování a podvod nepůsobily podle římského civilního práva absolutní neplatnost či nicotnost právního jednání. Zvláštní prostředky ochrany však poskytoval praetor, který umožňoval podávat žaloby na vrácení nepoctivě vylákaného plnění a odrážet žaloby třetích osob námitkami.
Právní kniha písaře Jana (Schöffenbuch), sbírka brněnského městského práva ze 14. století, mnoho norem římského práva recipovala a používá často také romanistickou terminologii, přesto o deliktech dolus a metus zanechává protichůdné informace. Tento text se soustředí na rozbor pramenů římského práva a pak i samotné Právní knihy.