Tento článek se zabývá fantastickými prvky v tvorbě okinawského spisovatele Medorumy Šuna. Za použití konceptů teorie fikčních světů Lubomíra Doležela skrze analýzu tří Medorumových povídek (Mabuigumi, Okinawan bukku revjú a Umukadži tu čiriti) odpovídá na otázku, jakou funkci plní v těchto povídkách fantastické prvky.
Poukazuje na propojení Medorumovy literatury s okinawskou tradicí, kterou využívá jako zdroj fantastických prvků, a zároveň jeho kritiku vůči romantizujícím představám, které tuto tradici vidí jako protijed vůči politicko-sociálním problémům svírajícím současnou Okinawu, včetně otázky americké vojenské přítomnosti. Medorumovy nadpřirozeně nadané postavy se střetávají s těmito problémy, ale ve finále se jejich schopnosti ve střetu s reálnými problémy opakovaně selhávají.