Duchovní péče v ozbrojených silách jako služba náboženských společenství veřejnosti. Teoretický úvod
Abstrakt
Autor v úvodní části svého článku vymezuje pojem duchovní péče poskytované náboženskými společenstvími ve veřejných institucích. Dále se zabývá péčí o další potřebné osoby mimo veřejné instituce, poskytovanou v součinnosti s veřejnými institucemi, ať už jde o osoby propuštěné z výkonu trestu či z nemocnice, anebo o oběti trestných činů, požárů a katastrof.
Srovnává pojem "duchovní péče ve veřejných institucích a duchovní péče poskytovaná v součinnosti s veřejnými institucemi" s používáním téměř synonymního výrazu "kategoriální pastorace". Navazuje přitom na předchozí brněnské konference v rámci cyklu Církev a stát o duchovní péči ve zdravotnictví (2017) a vězeňství (2018).
V následující kapitole se autor zabývá problematikou duchovní péče v ozbrojených silách od roku 1990. Věnuje se jejímu rozvoji od uzavření smlouvy mezi ministerstvem obrany ČR, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví v ČR v roce 1998, následného rozkazu ministra obrany a od uzavření Dodatku ke smlouvě v roce 2012.
V poslední kapitole se autor zabývá účastí náboženských společenství na posttraumatické intervenční péči o příslušníky Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR na základě obdobných smluv z roku 2002 a 2003. Upozorňuje na nový Pokyn policejního prezidenta o poskytování duchovních služeb ze dne 7. června 2019, který má přispět nejen k obnově dříve vybudované sítě pomoci, ale vést k jejímu rozšíření.