Abstrakt
Tento článek se zaměřuje na případ mladého Žida Leopolda Hilsnera, který byl v roce 1899 obviněn a pravděpodobně nespravedlivě odsouzen k smrti za rituální vraždu devatenáctileté ženy Anežky Hrůzové, jejíž tělo bylo nalezeno několik dní před Velikonocemi. První část článku shrnuje historická fakta o Hilsnerově případu a zdůrazňuje antisemitskou atmosféru ve společnosti na konci 19. století.
Tato atmosféra intenzivně přispěla k odsouzení Leopolda Hilsnera za údajnou rituální vraždu. Autoři diskutují o několika charakteristikách řízení, které podle jejich názoru měly dopad na průběh a konečné rozhodnutí soudu.
Popisují vztah mezi klientem a právním zástupcem a zdůrazňují roli Hilsnerova obhájce, dr. Auředníčka.
Dále rozebírají zvlášťnosti porotního procesu a popisují osobní angažovanost Tomáše Garrique Masaryka, profesora Univerzity Karlovy v Praze a pozdějšího prezidenta Československa. Závěrem autoři zdůrazňují, že Hilsnerův případ a jeho poselství jsou příliš důležité na to, aby byly zapomenuty.