Abstrakt
V posledních 30 letech prochází český vzdělávací systém řadou změn. Po delší době stagnace vzdělávacích přístupů, realizace jednotného školství a centralizace vzdělávání, založené na tzv. učebních osnovách, došlo v 90. letech k výrazné transformaci vzdělávací soustavy.
Za jednu z nejvýznamnějších změn této transformace lze považovat vznik nových škol a postupné zvyšování autonomie škol díky uvolnění učebních osnov. V průběhu posledních 30 let lze také v českém prostředí pozorovat významnou proměnu paradigmatu přírodovědného vzdělávání, která je do značné míry dána otevřeností vzdělávacího systému k novým, globálním trendům ve vzdělávání.
Cílem článku je zmapování vývoje paradigmatu přírodovědného vzdělávání v posledních 30 letech. Předmětem tematické kvalitativní analýzy budou relevantní strategické a koncepční dokumenty MŠMT (např. dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy, vládní strategie v oblasti vzdělávání, i dílčí strategie související s přírodovědným vzděláváním) a další dokumenty tvořené organizacemi jakými jsou např.
Výzkumný ústav pedagogický v Praze (nyní Národní ústav pro vzdělávání), či Česká školní inspekce. Na základě těchto dokumentů chceme demonstrovat širší kontext přírodovědného vzdělávání.
V druhé části článku se na základě analýzy cílového zaměření kurikul v oblasti přírodovědného vzdělávání od roku 1989 chceme zaměřit na proměnu cílů v oblasti přírodovědného vzdělávání, soustředit se chceme také na promítání alternativních metod a postupů výuky do kurikul přírodních věd. Výběr vhodných dokumentů pro analýzu a jejich objektivní interpretace jsou do značné míry zaručeny týmem autorů, kteří se na řadě reformních kroků přímo nebo poradenstvím podíleli a mohou tak analýzu obohatit expertním pohledem na danou problematiku.