Abstrakt
Článek se zabývá fenoménem nových praktik integrace přistěhovalců, které se od přelomu století rozšiřují po celé Evropě. Země, které v minulosti tradičně používaly různé přístupy k integraci přistěhovalců, začaly zavádět jazykové a občanské kurzy a testy pro přistěhovalce, často jako povinné požadavky k získání povolení k pobytu v hostitelské zemi.
Vědecká debata v posledních dvaceti letech označuje tyto nové integrační politiky termínem občanská integrace. Cílem článku je přispět k této debatě novými poznatky ze střední Evropy, které nejsou v akademické debatě o integraci přistěhovalců dostatečně zpracovány.
Na příkladu České republiky tato analýza ukazuje šíření politik občanské integrace ze západní Evropy na východ a hodnotí vývoj využití občanské integrace a její charakteristiky v České republice. Analýza také hodnotí rozsah možného restriktivního trendu v českých integračních politikách vzhledem k zavedení opatření občanské integrace, s cílem doplnit akademickou diskusi o restriktivním charakteru politik občanské integrace, které jsou v současné době v Evropě uplatňovány.