Abstrakt
Od počátků modernity až do současnosti jsou reformy vzdělávání prakticky jednomyslně považovány za klíčový mechanismus žádoucích sociálních změn. Volání po reformě této instituce je v českém kontextu také všudypřítomné.
Jak ale porozumět této "samozřejmosti"? Není tedy kladena otázka, jaké nové vzdělávací cíle by se měly zavést, ale jak je legitimita různých nároků vytvářena. Koncept ekologie legitimizačních praktik ve vzdělávání, který vychází ze současných relacionistických ontologií, obrací otázku po vzdělávacích "mělo by být", aktérech, vědění a situaci.
Jde o porozumění specifické geografii těchto legitimizací, která je tvořena především vztahy různých a různě silných závislostí - situací, které fixují své kompetentní aktéry (ti, kteří mohou postulovat "mělo by být"), své patřičné vědění, své relevantní problémy a smysluplná řešení.