"Aller en Bergson" bylo v předválečné Paříži záležitostí populární, až módní. Náš příspěvek si klade otázku, jakým způsobem a do jaké míry bylo v letech 1918-1948 myšlení Henriho Bergsona reflektováno československými filosofy, jako je T.
Trnka, F. Pelikán, F.
Mareš či V. Hoppe.
Cílem příspěvku je nastínit určité tendence filosofie života v myšlení těchto autorů na straně jedné, nicméně též relativizovat představu nekritického vlivu bergsonismu mezi tehdejšími mysliteli; na příkladu posledních dvou zmíněných autorů pak chceme ukázat, jak recepce určitých Bergsonových úvah formovala směr více či méně svébytné meziválečné československé filosofie.