Abstrakt
Hodnota svědectví rétorizujících hippokratovských spisů spočívá v tom, že nám ukazují pouze relativní platnost rozlišování mezi iónskou kosmologií a tzv. sofistikou. Analýza těchto spisů nás přivádí k nahlédnutí, že ještě před radikálním oddělením obsahu a formy, nauky o věcech a nauky o mimověcné dimenzi řeči ("stylu", lexis) existovala jistá část anaxagorovské kosmologické tradice a recepce právě jako zřetelně diskursivní praktika, jako reflektovaná konstrukce orálních a skripturálních textů.
V rámci tohoto proudu byla ustavena pravidla a formulována základní terminologie, která překračovala pouhou praxi kopírování a upravování vzorových textů, na níž podle Thomase Coleho spočívala předplatónská protorétorika. Lineární povaha anaxagorovské kosmologie a role mysli jako svět pronikajícího, ovládajícího a strukturujícího činitele mohly prvním "proto-rétorům" sloužit jako vhodný teoretický model k chápání logu, implikující rovněž praktické zásady konstrukce textů.
Tento rámec přesto nebyl pouze formální, odkazoval naopak k podstatným komponentám kosmické reality a tvořil základ pro podstatné rysy předplatónské techné jako maximalizovaného vědění usnadňujícího svým nositelům orientaci ve světě. Všechny tyto prvky, které mohly být rodící se rétorikou využity pro její sebedefinování, tvoří díky svému anaxagorovskému původu poměrně homogenní "teoretické pole", množinu více či méně kompatibilních naukových, terminologických a argumentačně-technických možností.
Teprve na tomto pozadí vynikne Platónův zásah do intelektuální tradice 5. století. A to jak platónská konstrukce rétoriky coby nauky o mimo-informativním stylu a protějšku metafyzického vědění, tak jeho vyprávění o počátcích této nové disciplíny, pomíjející reálné kosmologické zájmy "sofistů" a navazující vlastní rétorickou teorii na logografickou "advokátní" praxi jinak neznámých sicilských původců.
Jen jakési symbolické uznání role anaxagorovských kosmologů můžeme vidět v tom, když Platón ve svém pozdním programovém formulování vzájemného vztahu rétoriky a filosofie, kdy je takto definovaná rétorika začleněna do nově reformulované metafyzické filosofie (resp. jí podřazena), připíše Anaxagorovi čestnou roli učitele "ze všech nejdokonalejšího" rétora minulosti - Periklea