V příspěvku byly představeny aktuálně dominantní výkladové koncepce problematiky náboženského zobrazení v 15. století s přihlédnutím k jejich styčným a třecím plochám. Na příkladu malířského i sochařského zobrazení Madony s dítětem - námětu, na nějž lze v době od poloviny 14. do první půle 16. století pohlížet jako na projev fenoménu longue durée - byla demonstrována mnohovrstevnost tehdejšího vývoje, zahrnující proměny kultické praxe při relativní stálosti forem, stejně jako obsahově-formální změny v rámci jednoho přetrvávajícího typu zobrazení.