Abstract
Karcinom prostaty je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v Evropě i druhou nejčastější příčinou jejich úmrtí. Díky hormonální dependenci vykazují karcinomy prostaty značně indolentní biologické chování, a proto mohou být i ve stadiu metastazujícího onemocnění často považovány za chronicky léčitelné onemocnění.
Jako kastračně rezistentní karcinom prostaty (CRPC) je pak označováno takové onemocnění, u kterého je navzdory kastračním hladinám testosteronu detekována progrese nemoci, definovaná rostoucí hladinou prostatického specifického antigenu (PSA) a/nebo výskytem či zhoršením klinické symptomatologie a/nebo zachycením nových lézí při radiografickém restagingu. V posledních letech jsme svědky dříve nebývalého rozšíření armamentária léčebných modalit metastatického CRPC (mCRPC), přesto ale zůstává otázka nejvhodnějšího léčebného schématu značně komplikovaná.
Při plánování nejlepší sekvence léčebných modalit pro daného pacienta by - v souladu s konceptem personalizované medicíny - mělo být zohledněno nejen potenciální prodloužení celkového přežití, ale zejména zachování kvality pacientova života, která se dostává do popředí právě u dlouhodobě léčených pacientů.