Abstrakt
Starší a geriatričtí pacienti představují významnou část nemocných s revmatickými chorobami. Jedná se o specifickou populaci, která je mimo fyziologické změny provázející stárnutí dáte zatížena vysokou sou-běžnou polymorbiditou a polypragmazií a vyšším rizikem nežádoucích účinků.
V zásadě není žádná z běž-ných antirevmatických terapií kontraindikována pouze z důvodu vyššího věku, avšak u každého pacienta je nutné před zavedením léčby individuálně odhadnout přínos léčby a zhodnotit její rizika ve smyslu ne-žádoucích účinků a lékových interakcí. Obecně se doporučuje podávat starším nemocným přípravky s niž-ší toxicitou a s krátkým nebo středně dlouhým biologickým poločasem, zahajovat léčbu nižšími dávkami než u běžné populace a velmi pozvolna je dle tolerance zvyšovat.
Nutné je zajištění dobré spolupráce pa-cienta nebo jeho rodiny stran užívání a dávkování léku, dále je třeba pacienta poučit o možných nežádou-cích účincích a pravidelně hodnotit bezpečnost léčby dle doporučených postupů