Dosažení nulové nominální úrokové míry centrálními bankami v minulých letech vedlo ke hledání možností, jak stimulovat ekonomiku jinak než prostřednictvím snižování nominální úrokové míry. Kromě zkoumání alternativních možností monetární politiky se pozornost také soustředila k fiskální politice.
Ekonomové začali zkoumat velikost multiplikátoru vládních výdajů v situaci nulové nominální úrokové míry, přičemž dospěli k závěru, že by v takové situaci měla být vyšší než jedna. Přitom za normálních okolností neoklasické makroekonomické modely predikují multiplikátor výrazně nižší než jedna (Hall, 2009).
Proto cílem tohoto článku je empirická verifikace hypotézy, že je multiplikátor vládních výdajů při nulové nominální úrokové míře vyšší než za normálních okolností.